"Tak jdeme na to."
Deidara se zamračil. Už půl hodiny mu Sasori vysvětloval, co po něm chce. Bylo to prosté- nenechat se zabít.
*
"Tak, jdeme na to." řekl Sasori a v duchu se zasmál nad dvojsmyslností té věty. Půjdu na něj zlehka, byla by ho škoda-sice je to nafoukaný fracek, ale vypadá fakt dobře-rozhodl se.
Blonďák už mezitím stačil uplácat z jílu ptáčka a uklidit se do bezpečné vzdálenosti.Pcha, takový kýč! A on tomu říká umění!
Byl tak zaneprázdněn svou vnitřní samomluvou, že si nevšiml malých bílých pavoučků, co se přisáli na ocas Hiruko. Ksó!
Těsně předtím, než ho odmrštil výbuch, slyšel Deidarovo vítězné
"Geijutsu wa bakuhatsu da, un!"
Okamžitě vyvolal ze svitku novou loutku, vyrobenou po vzoru Hiruko a zavřel se do ní. Chtěl udělat velkolepý první dojem. Ze skrytého mechanismu uvnitř vystřelil po nováčkovi bombu jedovatého plynu. přitom ještě chakrovými provázky omotal jílového opeřence, aby se nemohl z oblaku dostat...
Za deset vteřin byl Deidara v bezvědomí. Loutkář ho pomocí chakrových vláken opatrně sundal a odnesl do jeskyně (cestou vzal i Hiruko). Tam mu píchl injekci s protilátkou a čekal, až se probere.
*
Poslední, co si Dei pamatoval, byl fialový dým. Neklidně se zavrtěl a zjistil, že leží na něčem měkkém a teplém. Otevřel oči a uviděl nad sebou strop jeskyně.
" No konečně, " ozval se známý hlas.
"Nehýbej se, nebo si ještě něco uděláš," napomenul ho Sasori, když se pokusil otočit.
"Nějakou dobu si ještě poležíš, než budeš moct znovu bojovat, " pokračoval jízlivě.
"Jestli je tohle to nejlepší co umíš, máš se ještě co učit. Divím se, že tě vůbec vzali," rýpal loutkář dál.
Blonďákovi to nedalo a ohradil se:
Blonďákovi to nedalo a ohradil se:
"Šel jsem na vás zlehka, abyste hned neskončil v márnici."
Nad tou drzostí došla Škorpionovi slova.
*
Deidara využil jeho chvilkové nepozornosti a otočil se směrem, odkud ho slyšel.To, co uviděl, mu vyrazilo dech. Na otevřeném těle Hiruko seděl zády k němu muž -vidět z něj byly pouze rudé, zvlněné vlasy a trup v bílé košili. Právě potíral ocelové články ocasu loutky jakousi fialovou tekutinou. Možná, žo přitom, jak se otáčel, udělal nějaký hluk, nebo to byla náhody, nicméně, loutkář pomalu otočil hlavu a podíval se přímo na něj.
Podle hladkého obličeje mohl být tak v Deidarově věku. Ale jaký to byl obličej!
Doknalá hladká maska bez emocí*, lemovaná neposednými rudými pramínky jako plameny. Hnědé oči hleděly zpod přivřených víček na svět beze stopy zájmu. Slabě vystouplé lícní kosti a tmavá linka bezchybného obočí dokreslovaly celkový dojem. Hned po obličeji mu oči mimovolně sklouzly** na silnou, ale něžnou šíji, důlky klíční kosti a polodhalené torzo.
Deidara si na chvíli představil, jaké by to bylo, dotýkat se ho....Ale sakra, na co to myslím! Vždyť je to chlap! Chlap!
"Co je? Neříkal jsem, že se nemáš hejbat?!"
Sasori ho vytrhl ze zamyšlení. Teprve teď si uvědomil, že na něj kouká s otevřenou pusou. Zčervenal a rychle ji zavřel. Pomyslel si, že jeho hlas je teď daleko hebčí, melodičtější...
"Koukej zůstat ležet! Nemám zájem tě další týden léčit, protože se budeš přepínat!
"Promiňte," pípl blonďák až nezvykle tiše a slušně.
"Deidaro?"
"Deidaro?"
"Hm?"
"Tykej mi."
*
_________________________________________________________________________________________
*Ano, moje oblíbené slovní spojení
**Tento popis je více méně přepisem popisu Sasukeho nahoře bez v Aifeiné sériovce " Ty podvazky ti seknou, kámo" here:aifsaath.blog.cz/1107/kapitola-vi-kostlivci-ve-skrini-cast-i